Jak bylo před několika dny zveřejněno, nežijí si čeští důchodci jako celek vůbec dobře. A to ať už vezmeme v potaz jejich průměrný příjem nebo to, co je v jejich případě extrémem.
Jak bylo mediálně prezentováno, jsou příjmy dnešních důchodců následující:
a) Průměrný důchodce pobírá 13377 korun.
b) Důchodci-muži mají v průměru 14697 korun.
c) Důchodkyně dostávají průměrně 12182 korun.
d) Asi 190000 důchodců u nás pobírá měsíčně méně než deseti tisíc.
e) Z toho nemá asi 60000 osob ani 8 000 korun.
Což znamená vzhledem k tomu, že u nás pobírá starobní důchod přes 2,4 milionu lidí, že má asi osm procent penzistů míň než deset tisíc a dvě a půl procenta lidí vyžívá s méně než osmi tisícovkami.
Což je docela mizérie. A to nejenom proto, že u nás už loni byla hranice příjmové chudoby u samostatně žijícího člověka 11963 korun a letos to má být ještě víc.
Máme tedy zjevně víc a víc důchodců, o nichž se dá říci jediné. Že jsou chudí. Před devíti lety jich prý bylo ani ne sedm procent, předloni už skoro procent jedenáct a dnes…
Z důchodů prý dnes padne asi třicet procent na bydlení a energie. A ti, kdo právě tuto hranici (s výjimkou Prahy, kde je to 35 %) překračují, mají nárok na příspěvek na bydlení, což je jedna z dávek sociální podpory, respektive někdy i na doplatek na bydlení, aby jim zbylo aspoň na živobytí.
K dávkám na bydlení je dnes odsouzeno přes 60000 důchodcovských domácností, v hmotné nouzi jsou asi tři tisíce takových domácností. A skutečnost je prý ještě daleko tristnější, protože mnoho důchodců, o nichž se tím pádem „neví“, o zmíněné dávky na bydlení ani nežádá, protože se cítí trapně a podobné žádání shledávají nepřijatelným, a dávky hmotné nouze považují tito za ještě více diskreditující.
Tak dnes žijí ti, kdo už před takřka třiceti lety slýchali z úst našich politiků, že si mají v produktivním věku našetřit na důchod, protože jim státní penze k normálnímu životu stačit nebude. Takže zasluhují politování, ale také daleko větší zviditelnění.
Protože i nám se dnes říká, že jednou nebudou stát naše důchody za nic a máme si šetřit. A přesto na to až příliš často kašleme s tím, že ono to nějak dopadne.
Snad za našeho stáří budou ještě existovat aspoň nějaké ty příspěvky na bydlení a dávky v hmotné nouzi, abychom neumřeli hlady!