Českou psychiatrickou péči čeká velká reforma. V současné době se ve školství integruje, v sociálních službách transformuje a ve zdravotnictví reformuje. I když se jedná pokaždé o jiný proces, jde v podstatě o totéž. Nastolit péči a služby zdravotně znevýhodněným lidem tak, aby se mohli integrovat do většinové společnosti a jejich existence nepředstavovala zbytečné a zatěžující tabu pro zdravé obyvatelstvo.
Možná jste si už všimli, že se vytratil termín psychiatrická léčebna, který evokuje právě onen blázinec. Používá se termín psychiatrická nemocnice. V poslední době se setkáváme stále častěji s termínem centrum duševního zdraví. Nezní to lépe?
Mnoho služeb psychiatrické péče převezmou sociální služby. Není nutné, aby pacienti strávili celý život v nemocnici, ale zároveň mnozí z nich nejsou schopni žít samostatně. Někteří z nich tedy přejdou do služeb jako například domovy pro osoby se zdravotním postižením, chráněné bydlení nebo domovy se zvláštním režimem (pro ty klienty, kteří mají poruchy chování). Ti šikovní by mohli využívat podpory samostatného bydlení, což je v podstatě již samostatné bydlení, kdy je jen v minimální míře ambulantně využívat pracovník (například při jednání s úřady).
Samozřejmě se jedná o dlouhodobý proces, který bude trvat několik let, a ne vždy jsou pacienti rádi. Jsou zvyklí, že v psychiatrických nemocnicích nemají v podstatě žádnou zodpovědnost a jejich participace na běžném životě je minimální. Není tedy nijak překvapivé, že jejich přechod do relativně běžného života není z jejich strany doprovázen nadšením, protože jim samotným často vyhovuje status „blázna.“ A ani si často neuvědomí, jak jejich důstojnost tento status vlastně dehonestuje. A to je nepochybně to špatné. Každý člověk má v rámci svých schopností mít právo a povinnost spolupodílet se alespoň do určité míry na svém životě.