Určili jsme, že čas má určitý tok, je změřitelný podle nastavené stupnice a má určitý směr. Otázkou je, zda tyto rysy představují skutečnou realitu fyzického světa nebo umělé konstrukce lidské mentality. Čas nemusí být takový, jaký jsme ho definovali.
Je čas fyzický?
Uznat čas je cítit tkaninu reality. Tři základní vlastnosti času nepocházejí z fyzického světa, ale z našich duševních stavů: Současný moment, průtok nebo průchod času a jeho absolutní směr.
Ve fyzice je čas další souřadnicí 4D prostoru. Protože každá událost má své umístění a adresu v časoprostoru. Tato teze vychází z myšlenky Einsteinovy teorie relativity. Čas je bezvýznamný, všechny body jsou stejně skutečné, takže budoucnost i minulost jsou neméně reálné než současnost.
Naši realitu lze vykreslit buď jako 3D místo, kde se něco stane v průběhu času, nebo jako 4D prostor, kde se nic nestane a tudíž probíhá současně přítomnost, minulost i budoucnost. Lze si představit, že život je jako film a prostor-čas je jako DVD. Nic není o samotném DVD, které se mění jakýmkoli způsobem, ačkoli se ve filmu objevuje všechno drama. Máme iluzi v každém okamžiku, že minulost již proběhla a budoucnost dosud neexistuje. Že se věci mění, ale všechno, o čem jsem kdy věděl, je právě můj stav mozku. Pocit, že minulost existuje, je umožněn tím, že mozek má schopnost ukládat vzpomínky.
Podstatou relativity je, že neexistuje absolutní čas, žádný absolutní prostor, vše je relativní. Když se pokoušíte diskutovat o čase v kontextu vesmíru, potřebujete jednoduchou myšlenku, že izolujete část vesmíru a nazvete ho svými hodinami a vývoj času je jen o vztahu mezi některými částmi vesmíru a věcí, kterou jste nastavili jako hodiny.
To, že vnímáme čas a jsme ochotni ho populisticky uznat za veličinu, je z důvodu stárnutí našeho organismu. Napomáhá tomu též cyklus střídání noci a dne a též změna ročního období. Toto vše nám napomáhá žít v iluzi jako je čas. V momentálním světě pokročilé fyziky a neskutečných objevů nejsme stále schopni jednoznačně rozhodnout o přítomnosti času. Jediné, co můžeme jednoznačně tvrdit, je to, že Einsteinova teorie relativity není konečná.